Marie Curie - Sklodowská, jedna z nejslavnějších žen lidské historie, představuje symbol pracovitosti, vědecké poctivosti, obětavosti a ušlechtilosti. Marie Curiová-Sklodowská byla francouzská fyzička a chemička polského původu. Narodila se 7. 11. 1867 ve Varšavě. Byla z rodiny gymnaziálního profesora fyziky a matematiky. Marie byla nejmladší z pěti sourozenců. Její matka zemřela na tuberkulózu v Mariiných deseti letech. V této době byl velký útlak Poláku, což pociťovala i Marie. Ženy také nemohly studovat na domácích univerzitách, a tak se Marie po krátkém působení jako domácí učitelka vydala do Paříže na věhlasnou Sorbonnu. Fyzika ji svedla dohromady s budoucím manželem Pierem Curriem, který učil na Škole průmyslové fyziky a chemie. Pier již v dvacetijednaletech měl za sebou hodně objevů.V roce 1880 se svým bratrem mineralogem objevil piezoelektrický jev, při němž mechanický tlak vyvolává elektrické napětí na povrchu krystalů. Dobře jej známe z piezoelektrických zapalovačů. Pierre Curie studoval také magnetizmus a určil teplotu, při níž se magnetické vlastnosti ztrácejí.
Krátce poté, co se Marie a Pierre v roce 1895 vzali, oznámil Becquerel svůj objev neviditelných paprsků vyzařovaných sloučeninami uranu. Pro Marii Curiovou to byla životní výzva a její manžel se spolu s ní též plně věnoval výzkumu radioaktivity. Marie Curiová měřila intenzitu radioaktivního záření podle jeho ionizačních účinků elektrometrem. Dospěla k závěru, že v uranových rudách musejí existovat další neznámé silně radioaktivní chemické prvky. Historie objevů těchto prvků, tedy polonia v roce 1898 a radia v roce 1902, se stala již legendou. Oba vědci pracovali do úmoru po dlouhé čtyři roky v nevyhovujícím prostředí rozlehlé kůlny na Lohmondově ulici a zpracovali přes deset tun smolince z jáchymovských dolů v Čechách, než se jim podařilo izolovat první gram radia. Radium a další radioizotopy našly rozsáhlé uplatnění v lékařství i technice, ale práce s nimi se ukázala i velmi nebezpečnou.
Dne 19. dubna 1906 postihla Marii životní tragedie; při pouliční nehodě zahynul její manžel Pierre. Křehká žena však v sobě našla energii pokračovat ve vědecké práci, vychovat dvě dcery, bojovat s nemocemi ledvin a šedým zákalem s hrozbou oslepnutí, ale také s lidskou závistí a pomluvami. Byla sice jmenována profesorkou pařížské Sorbonny, ale je příznačné, že se nikdy nestala členkou Akademie.
Za první světové války se dala plně do služeb své druhé vlasti, jezdila s pojízdnou rentgenovou laboratoří po frontových liniích a zachraňovala životy raněných. Je s podivem, že její organizmus vystavený tolika rizikům jí umožnil dožít se 67 let, kdy zemřela ve švýcarském sanatoriu na zhoubnou anémii. Nedožila se už toho, kdy její neméně nadaná dcera Irena a zeť Fréderic Joliot-Curie převzali v roce 1935 Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity.
Na počest této vele slavné ženy, která předčila mnohé muže, nese chemický prvek o atomovém čísle 96 jméno curium.
Stala se nositelkou dvou Nobelových cen, za fyziku v roce 1903 a za chemii roku 1911, řádným nebo čestným členem 103 akademií a vědeckých společností, laureátem 16 medailí a 10 cen. Největší světoví vědci, umělci a státníci si pokládali za čest, když se s ní mohli pozdravit. A když se v roce 1921 zaoceánský parník Olympik s paní Curieovou na palubě blížil k newyorskému přístavišti, čekaly tu na ni dlouhé hodiny zástupy novinářů, fotografů, kameramanů a zvědavců jako na dobroditelku světa. Ctitelé ji zahrnovali květinami, americké univerzity čestnými doktoráty. New York ji udělil čestné občanství a prezident Harding ji v Bílém domě předal gram radia, tedy prvku mnohonásobně dražšího než je zlato. V červnu 1925 přijela paní Curieová i do Československa, kde navštívila Prahu, Jáchymov a Karlovy Vary.Svoji slávu však nevnímala. Nepochybně zůstane největší vědkyní první poloviny 20.století.
„ Někdy sem celý den jen míchala horkou hmotu železnou tyčí, velkou skoro jako já. Večer sem padala únavou. Byla to náročná práce, přenášet nádoby, přelévat tekutinu a celé hodiny míchat hmotu v litinovém kotlíku,“ vzpomínala Marie.
Marie je také hrdinkou knížky Kniha o Blanche a Marii. Napsal ji Per Olov Enquist.
Žádné komentáře:
Okomentovat